Bouračka tábora Kašgar

Na tábořiště mezi Brzkov a Hrbov jsem přijel v pátek odpoledne. V Přibyslavi jsem potkal jednu ze skupinek a vzápětí vedoucí, kteří je honili autem, aby někoho předali rodičům k předčasnému odjezdu domů.

První noc byla obloha posetá miliony hvězd. Lidské oko nikdy nedovede zachytit to, co supercitlivý snímač fotoaparátu s expozicí na několik sekund.

Chladné sobotní ráno znamenalo předposlední den tábora.

Do lesů mezi Přibyslaví a Polnou se pustil kůrovec. Ohromné škody nadělal nejen majitelům, ale také krajině. Popadané suché stromy jsou všude a nás po jedenácti letech vyhání z tábořiště, na kterém vyrostla generace kluků a holek pod vlajkou Bobří stopy.

Rybník Vampolák se stal místem stovek her a soubojů. Těžko, přetěžko se mu dává sbohem.

Hráz Vampoláku, vzácného rybníka, zcela ukrytého v lesích.

Poslední společné táborové koupání v lesní zelené vodě.

A teď hurá do práce, do rána musíme zbourat celý tábor a spálit poslední táborový oheň na tábořišti „Spodní voda“.

Odvážně bosá Doubravka a káčátka.

Panoramatický snímek tábora Kašgar.

A tábor se mění na obraz zkázy a zmaru.

Nradi opouštíme místo, kde jsme toho tolik zažili. Okolní lesy se ale mění pod pilami dřevorubců v pusté paseky, které pořádání dalších táborů neumožní. Vyprahlá krajina pak bude ještě víc tíhnout k dalším škodám na lesních porostech.

Zbývá už jen vedoucovské a kuchyňské týpí. Poslední noc budeme spát pod širákem.

Emča a Spyro kuchtí poslední puding.

Vodník, Péťa, Doubravka a Adam nesou chrastí na závěrečný oheň.

Na bouračce se po létech ukázala taky kamarádka Hruška. V plzeňské sestavě spolu s Ičem řežou dřevo na oheň.

Honza a Matěj dělají záseky na pagodě v pevné obuvi vhodné pro práci se sekerou.

To Vodník nemá pro jistotu obuv žádnou.

Míša utíká snad před Doubravkou?

Ohnivý Honza.

Petr u ohně.

Vítek s Barčou zapálili jako čestní hosté poslední táborový oheň.

Když přichází ticho do větví…

Ať nám naše víra vydrží…

Kalné nedělní ráno - na louce stojí poseldní týpí a je čas zbourat i je.

Ráno je šedivý…

Úklid kočovnického ležení před kuchyní. Taky zřejmě poslední na „naší“ louce.

Vítek jako přísný a spravedlivý rozdělovač melounů.

Hruška už má sbaleno!

Meloun, Barča, Vítek.

Nejvyšší z dívek se ujala odšpachtlovávání týpí.

Ano, je to Doubravka. A společně s ní dáváme sbohem táboru Kašgar, Brzkovu i Hrbovu…